Kapitola 13.- Domov aneb pečlivý průzkum

1. ledna 2007 v 15:22 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Od teďka se bude v povídce objevovat pojmenování pro Harryho jako Lord Falco nebo jenom Falco. Později se ale objeví zase Harry.=))
V této kapitolce se vlastně ani nic tak důležitého neděje, ale v příštích by už mohla být nějaká ta akce.
Doufám, že se vám bude kapča líbit a náležitě mi jí okomentujete.

Do pokoje vtrhli první paprsky slunce.
Pomalu se plížily po podlaze, než dospěli k přenádherné rudozlaté posteli.
Na posteli ležel chlapec. Vlastně to byl už mladý muž, o čemž napovídal obličej už naprosto zbavený dětského tuku.
Byl velmi pohledný. Vystouplé lícní kosti dělali jeho obličej ještě starším, než ve skutečnosti byl. Zářivé zelené oči, ozařující celý obličej, se ve šťastných chvílích na každého jenom usmívali, zatímco ve chvílích smutných vyzařovali smutek a bolest. Vlasy rozježené do všech stran mu však přidali jen na roztomilosti.
Postavu měl obvykle plnou svalů z jeho milovaného sportu, famfrpálu. Nyní, po prázdninovém hladovění, byla ale většina svalů pryč a vypadal poněkud vyhuble.
Paprsek pokračoval dále. Konečně dorazil i k mladíkovým očím.
Poté, co Harrymu začalo vnikat světlo pod oční víčka, se probudil.
První, co si uvědomil bylo, že se už hodně dlouho takhle hezky nevyspal. Postel byla měkká a na dotek velmi příjemná.
V místnosti navíc panovalo nádherné, až téměř ohlušující, ticho=)))). Vzduch v místnosti byl čerstvý a svěží.
Falco se posadil a zamžoural do světla. Nejdříve si ani neuvědomil, jaktože do jeho pokoje svítí světlo, vždyť je přece jeho pokoj otočen na západ. Teprve potom, co se rozhlédl po pokoji a uvědomil si události posledních několika dnů, si uvědomil, že už není v tom pokoji Dursleyových, kde býval zavřen přes prázdniny. V tom pokoji, který mu byl přidělen po prvním ročníku v Bradavicích, v tom pokoji, který byl oknem otočen na západ.
Nyní se ocitl v nádherném luxusně vybaveném pokoji. U jedné stěny stála již zmiňovaná postel. Naproti oknu tkvěl u zdi nádherný mahagonový stůl s několika šuplíky a rudým, už na pohled pohodlným, křeslem. Pod oknem stál pozlacený a určitě velmi drahý a vzácný hvězdný dalekohled. Vedle okna stály zvláštní dokulata řezané skříně.(Těžko by jste totiž skládali do kulaté místnosti hranaté skříně.)
Falco se už asi dost vynadíval po pokoji a rozhodl se to jít prozkoumat dopodrobna.
Nejprve se vydal k dalekohledu. Byl opravdu velmi krásný, skoro se ho bál i dotknout, aby se s ním něco nestalo.
Poté přešel ke stolu. Pomalu se usadil na křeslo a začal se v něm spokojeně vrnět. Bylo opravdu pohodlné. Natáhl se ke stolu a přejel po něm prstem. Dřevo bylo kvalitní a výborně zpracované. Výrobce nejspíš žádné nedokonalosti neschvaloval. Otevřel všechny šuplíky, ale našel v nich jen pergameny a kalamáře s inkoustem. Nic zajímavého.
Vstal a přešel ke skříním.
Otevřel tu nejblíže. Skříň byla rozdělena na polovinu, přičemž jedna polovina byla s poličkami a druhá s tyčí a ramínky. Skříň však byla už nyní plná oblečení a tak se převlékl ze zmuchlaného hábitu a oblečení, které si před spaním zapomněl převléct.
Zvolil normální tmavě modré triko a džíny stejné barvy. Na to si ještě navlékl stejně tak tmavěmodrý hábit.
Vyrazil dolů po chodech vedoucích do jeho pokoje. Už když stoupali, oznámil mu Alcippe, že všechny ty pokoje, které míjejí, patří jemu.
Teď si je chtěl v klidu prohlédnout.
Sešel o jedno poschodí níže k mahagonovým dveřím a otevřel je. Za nimi na něj vybafla dusná a tichá atmosféra. Ohromeně se díval na obrovskou knihovnu.
"Taková knihovna není snad ani v Bradavicích. Je obrovská. Jak se to sem může vejít, vždyť by to tu mělo být stejně velký jako můj pokoj? - Nejspíš to tu kouzlem zvětšili, jinak by se to sem určitě nevešlo. - Jo, asi. Odtaď by jsme Hermionu jen tak nedostali nebo ještě pravděpodobněji už nikdy. Nechala by si sem přistavit postel a dokonce svého učenlivého života by se snažila přečíst všechny knihy. - Jo, což by se jí stejně nikdy nepodařilo, protože by se musela dožít velmi úctihodného věku a navíc by se jí muselo podařit z toho neoslepnout. - Taky to tu budu muset později prozkoumat, něco by se mi mohlo hodit. - Máš recht."
Falco opatrně zavřel dveře tak, aby nezaskřípali. To tíživé ticho ho k tomu donutilo.( Nebo to snad byla představa Hermiony-babičky stále studující další knihu z nekonečné knihovny??)
Sešel o další patro níže. Otevřel další dveře, jak jinak než mahagonové a nakoukl do místnosti. Tato místnost byla plná různých skleněných a dalších nádob, jak Falco už ze začátku uhádl, pro lektvary.
"Tato místnost by se měla jmenovat "Snapeův ráj" už jen pro to ticho, které v této místnosti panovalo. Stejné ticho jsem slyšel jen na hodinách našeho obávaného učitele lektvarů. - Jo, to potom rovnou můžeš pojmenovat tu knihovnu "Hermionin ráj" už jen proto, že tak nějak Hermionin ráj musí vypadat. - Proč ne. Staniž se!" Zažertoval si sám(se svým druhým nepostradatelným já).
Zavřel znovu dveře a sešel do místnosti, která byla dělaná na způsob společenské místnosti v bradavicích.
Naproti schodům byl krb s teď už vyhasínajícími uhlíky. Falco se tedy shýbl pro dřevo a přiložil. Oheň zanedlouho začal dále vesele plápolat.
Falco téměř cítil jeho radost z pokračujícího života a to mu přidalo ještě více na radosti.
V místnosti byly ještě nějaké ojedinělé dveře.
Za prvými z prava od dveří objevil místnost na souboje. To poznal podle znaků vyrytých v podlaze.
V druhých objevil něco jako soukromou posilovnu. Mudlovské přístroje na posilování svalů vypadaly naprosto nově. Zřejmě také nové byly.
V prvních dveřích zleva od schodů objevil místnost, ve které byl jen pracovní stůl a skleněné vitríny. Byla to nejspíš pracovna.
Falco by byl rád pokračoval v prozkoumávání jeho pokojů, ale vyrušil ho Alcippe, který se za ním znenadání objevil.
"Falco, konečně jsi vstal, výborně. Všichni už na tebe čekají."
Falco se zatvářil nechápavě, ale po chvilce si uvědomil, že se včera dohodli, že dnes bude schůze pokračovat.
Přikývl a nabídl Alcippovi ruku, aby se s ním mohl přemístit.
Alcippe s vděčností přijal.
Falco se zamyslel na poradní síň a společně se svým přítelem se přemístil.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 4. října 2007 v 19:42 | Reagovat

Pěknej hrad... jsem zvědavá na pokračování :-)

2 Giggi Giggi | 6. března 2008 v 18:08 | Reagovat

Je to pěkný jen by mě zajímalo proč Harryho nikdo nehledá.

3 Blazz Blazz | 6. září 2008 v 20:18 | Reagovat

No zajímavý,no.(musim bejt origoš,ne?:D)

4 Eňa Eňa | E-mail | Web | 4. března 2012 v 12:45 | Reagovat

Haha... taká knižnica... vystihnuté do bodky... Hermiona by čítala, až by zošedivela! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama