Kapitola 11.- Usměvavé ráno=))))

1. ledna 2007 v 15:20 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Tak tady máte další kapitolku. Doufám, že se vám bude líbit a chci vás poprosit o co nejvíce komentářů- klidně i kritik, ráda se přiučím.=))))
Běžel nočním lesem.
Nikdo ho sice nehonil, ale proč si nezaběhat jen tak pro radost.

Nižší porost se mu mírně pletl pod nohy, ale ani to mu nezkazilo radost z nabyté svobody.
Kousek před ním zachrastil keř a zpod něj vyrazil svým typickým skákavým během mladý vystrašený hnědý zajíc.
Šedý vlk se po něm z legrace ohnal, ale netrefil se.
Čím dál více zplašilejší zajíc zmizel v hustém porostu.
Vlk se po něm ani neohlédl.
Neměl hlad.
Jenom si hrál.
Najednou se prudce zastavil. Před ním se znenadání začal rýsovat obrovský hrad. Stejně velký nebo možná ještě větší než Bradavice.
Svýma šedýma očima si ohromeně prohlížel početné hlásky. Z hradu se linulo jemné světlo, ale jen z jediného okna.
Okno bylo úplně v té nejvyšší věži. Ale i to nakonec pohaslo.
Možná to ale bylo tím, že se pomalu začalo rozedňovat.
Draco se probudil z nádherného snu.
Takovéto hezké sny se mu zdály málokdy, a tak není divu, že vstával s velmi dobrou náladou.
Kdyby si vzpomněl na známé pořekadlo, že v nové posteli (a celkově v novém domově) se zdávají pravdivé sny, ušetřil by si některá pozdější překvapení.
Draco se ve velmi dobré náladě převlékl a šel se podívat do kuchyně, odkaď už se linula nádherná vůně.
Hned po příchodu do oné voňavé místnosti spočinul jeho zrak na voňavém právě upečeném koláči, ležícím na stole.
Skřítka Corin ihned, jak spatřila mladého Malfoye, k němu přiběhla a začala se mu klanět. Draco se na ní jen zářivě usmál.
Sedl si ke stolu, kde ho hned začala obsluhovat Corin.
"To je v pořádku, Corin, uříznout si buchtu si snad umím i sám, ne?" stále s úsměvem na rtech slušně vypakoval Draco mladou skřítku, když se mu snažila vzít nůž z ruky.
Skřítka tedy zahanbeně srovnala ubrus na stole a vzdálila se od stolu.
Draca jí bylo líti.
Byla tu celou tu dobu naprosto sama a on jí teď připravil o radost pomoci někomu jinému. Vzpomněl si teď na jeho skřítku-chůvu.
Podíval se na skřítku a usmál se na ní: "Corin, pojď si ke mně sednout. Dáme si tu koláč spolu."
Skřítka se zatvářila udiveně. Ještě žádnému skřítkovi, kromě Dobbyho (který ji o tom osobně vyprávěl) se nestalo, že by je člověk požádal posadit se v jejich přítomnosti.
Jako sobě rovným.
A teď ji tu žádá Malfoy, potomek slavného aristokratického čistokrevného rodu, aby si k němu přisedla a dala si s ním koláč.
Málem to s ní seklo.
Koukla se Dracovi do očí.
Šedé oči se na ní lítostivě usmály.
Teď už věděla, že to myslel opravdu vážně. V těch očích bylo tolik pochopení, že ani Malfoy by nedokázal něco takového zahrát.
Už jenom z prostého důvodu se roztřeseným hláskem bránila: " T-to, přec-ce nejde, pane. Vždyť j-já nemůžu.. no, nemůžu si k vám sednout. Nemůžu se s vámi rovnat." koulila na něho oči velké jako tenisové míčky dojatě.
"Ale co bys nemohla. Pojď sem, sedni si tady vedle mě a pusť se se mnou do toho koláče! A pamatuj, tohle můj poslední rozkaz, co ti kdy dám. Budeme žít ve stejném domě a tak chci, abychom zde žili jako přátelé a ne jako pán a otrok. Rozumíš mi?"
Corin pomaličku cupitala směrem k židli a pokývala hlavou na důkaz, že rozuměla.
Usedla na nabízenou židli a ještě se podívala na Draca, očekávajíc výbuch smíchu a následné nadávání do hloupých…
Uviděla jen usmívajícího se mladíka.
Příjemně usmívajícího se mladíka.
Bylo to naprosto fascinující.
Byla teprve druhá, které se dostalo tak obrovské pocty.
Toho mladíka začínala mít, jako jedna z mála, opravdu moc ráda a tak se na něj zářivě usmála.
Potom si ale uvědomila, co dělá a zahanbeně sklopila oči ke stolu.
Draco si toho všiml a začal na ní mluvit uklidňujícím hlasem: "Moc ti děkuju, Corin, za snídani. Nevím, co bych si tu bez tebe počal, neboť mé kulinářské umění není na moc vysoké úrovni."
Corin po jeho slovech zčervenala a ještě víc sklopila pohled.
Draco konečně ukrojil kus koláče a podal ho skřítce se slovy: "Na, první kousek patří tobě…a žádné výmluvy" dodal hraně rozkazovacím hlasem.
Corin si od něho tedy koláč vzala, ale počkala, dokuď si Draco také neukrojí.
"Tak přeji dobrou chuť!" usmál se směrem k usměvavému neštěstí=))) a konečně se zakousl do svého kousku.
Corin udělala totéž po vzoru mladého muže.
Cítila se opravdu báječně.
Po jídle Corin rychle uklidila ze stolu nádobí a umyla jej.
Draco si šel zatím sednout do obývacího pokoje ke krbu.
Díval se do ohně než konečně přišla Corin.
Chtěl si s ní povídala a sdělit jí jaký byl celý jeho život plný smutku a strádání.
Poté, co si jí všiml, jí pokynul ke křeslu vedle sebe.
Ač váhavě, tak přece jenom si skřítka přisedla. Nervózně se obhlížela a kolem sebe a houpala nožičkami vysoko nad zemí. Netušila, co po ní bude ještě mladík chtít.
Draco se povzbudivě usmál a začal vyprávět svůj příběh.
Od začátku.
Od té doby, na kterou si vzpomíná. Vyprávěl o svém vztahu k rodině, k ostatním dětem ve svém věku a nakonec i svém vztahu se starou skřítkou, o které ani neví jak se vlastně jmenuje.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Daniela Daniela | Web | 1. ledna 2007 v 15:41 | Reagovat

Ahoj!pozyvam ta na moj blog!ked uz tam budes,urcite nechaj aj nejaky komentik...diki za navstevu a prid zas =)) papapa

2 Távička Távička | Web | 18. září 2007 v 19:33 | Reagovat

Super, konečně někdo, kdo píše, co má hlavu i patu:-)) Je to fakt báječný

3 Leonyda Leonyda | Web | 4. října 2007 v 14:07 | Reagovat

Mně se to moc líbí, zatím se ještě neztrácím :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama