Kapitola 10.- Oheň

1. ledna 2007 v 15:19 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Letěl.
Míhal se nad špičkami jehličnatých stromů.
Výborným sluchem slyšel každého zpívajícího ptáčka, každého zajíce schovaného v křoví, by dokonce i veverku chroupající svou snídani.
Nejen sluch, ale i zrak a čich byly na dokonalé úrovni.

Nyní se stal Pánem oblohy. Nyní to byl, kdo zodpovídal za všechny životy těch, které by on mohl bez meškání zabít.
On o tom rozhodoval.
Cítil se naprosto úžasně.
Letěl.
Nebylo to jako let na koštěti. Nepodobalo se to ničemu, co kdy dělal.
Na zádech mu v silných záběrech mávaly křídla.
Zlatá křídla.
Jeho křídla.
"Harry, no tak, vstávej, už je oběd!" zakřičel mu najednou nějaký hlas v hlavě.
Křídla sebou trochu škubla, ale jinak mávala dál.
Někdo s ním zatřásl.
Sen se začal vytrácet do skutečnosti.
Harry se nyní úplně probudil. Zjistil, že se nad ním sklání Alcippe, který, jak slíbil, ho přišel vzbudit na oběd.
Harry se tedy posadil na posteli a do klína mu spadli jeho brýle. Divil se, že vůbec vidí, že to jsou brýle, protože bez nich byl slepý jako patrona. Ale nyní vidě naprosto dokonale. Viděl i otisk prstu na sklíčku brýlí.
Pokusil se je nasadit si je nanos, ale hned poté si je zase sundal.
Viděl v nich rozmazaně.
"Co se to se mnou děje?" zeptal se sám sebe.
Jak už to poslední dobou ale bývá, zase mu odpověděl Alcippe: " Přechází na tebe Nebelvírova moc. Později zjistíš i pro se ti zlepšil zrak. Teď ale pojď všichni na tebe už čekají!"
Harry vstal z postele podíval se na sebe. Měl na sobě to, v čem přiletěl.
Alcippe ho taky sjel pohledem, zakroutil hlavou a ukázal na křeslo.
Na něm leželo čisté oblečení.
Harry ze sebe tedy skoro strhal to špinavé a jal se oblékat to čisté.
Byly to černé volné džíny a černá košile. Na to si ještě oblékl nádherný černý hábit s velkým erbem Nebelvíru.
Musel uznat, že mu to docela sluší.
Alcippe se na něj jen tajemně (a hlavně se spousty špičatými zuby) usmíval.
"Co je? Co se děje?" zeptal se Harry poděšeně. Vůbec se mu nelíbilo, že se takhle usmívá. Vypadalo to jako úsměv predátora, který se zasněně usmívá na svojí obět.
Ale kdo by se v tom vyznal.
"Ale nic, jen mi teď hrozně moc připomínáš svého předka, Godrica." Odpověděl s upřímností v zlatých očích. "Jen on měl mnohem lépe vypracovanou postavu na rozdíl od tebe. Copak si poslední dobou vůbec nejedl, nebo, co? No nic, to vyřešíme později, jen se těž koho z tebe uděláme. Teď ale pojď, slíbil jsem ti, že tě zítra naučím přemisťovat se, ale proč tě to nenaučit už teďka."
Harry se zmohl jen na to vykulit oči: "Tak dobře, co mám dělat?" cítil se trochu nervózně.
"Prvně si vyčisti hlavu, to umíš, ne?"
"No, tak trochu." Zašeptal potichu, jako by se bál, že Alcippe najednou vybuchne.
Nic se ale nestalo, takže bylo vidět, že je to trpělivý učitel.
"Ách jo, no zkusme to tedy." Mluvil na něj(v duchu). "Musíš se snažit na nic nemyslet. I když ani to není přesný termín. Když se budeš snažit na nic nemyslet, budeš myslet na to že na nic myslet nesmíš. Musíš se zamyslet na něco, co je silné přesto ale abstraktní.Mnozí kouzelníci myslívají například na proud vody nebo závan větru.Vím, že Godric myslíval na plamen ohně, ale protože je oheň velmi silný živel, mnoha čarodějům se to vymklo z ruky. Plamen prostě pohltil jejich duši." Nechal slova vyznít do vzduchu.
"Jsem si jistý, že si vybereš správný živel" spiklenecky na něj mrkl.
"Takže jdem vybírat. Já bych byl pro vodu. Je uklidňující a vodu mám rád. I když vítr by taky nebyl nejhorší, vždyť ho cítím vždy, když hraju famfrpál. - Seš snad úplně přitvrdlej? Proč si asi myslíš, že Alcippe říkal, že Godric měl zrovna oheň? Očekává se, že budeš stejně tak silný jako on nebo možná ještě silnější. Myslíš si, že zmiňoval, že jseš podobný Godricovi jen tak? Ne. Všechno, co říká má svůj smysl. -. Tím jako myslíš, že se ode mě očekává, že si jako svůj základní živel vezmu oheň. - Samozřejmě. - Dobrá, protože začínám pociťovat, brácho, že jsi asi ten silnější v přemýšlení, tak na tebe dám. - No, to bych řekl, že dáš."
"Rozhodl jsem se pro oheň" sdělil nahlas Alcippovi. Už si ani neuvědomil, že k němu vlastně mluví jenom v duchu.
(Od teď, když budu psát o kterýmkoli z kříženců, že promluvili, budu tím myslet v duchu)
Alcippe se jen vševědoucně usmál.
("Vidíš!")
"Dobrá, určitě jsi někdy v životě pozoroval plamen. Teď se dopodrobna zamysli na to, jak vypadá. Musíš si to představovat opravdu velmi živě. Jak se pohybuje. Jak se kroutí. Ty jsi v tom ohni. Ty jsi ten oheň. Ale nezapomeň, ty jsi plamen a ne plamen jsi ty. Nenech ho ovládnout tě. Ty musíš ovládat jeho."
Harry udělal, co se po něm chtělo.
Pro lepší představu zavřel oči.
Představoval si oheň tak reálně, že si opravdu myslel, že je jeho součástí.
Najednou se mu zdálo, že ho ale oheň nějak neposlouchá.
"Ovládej ho!" slyšel pořád v duchu. Celou svou myslí se upnul jen na ten oheň.
Já jsem jeho pán. On mě bude poslouchat.
A opravdu. Plamen začal dělat přesně to, co si Harry přál.
Harry otevřel oči.
Věděl, že to zvládnul.
Zkrotil oheň.
Alcippe se na něj mazácky usmíval (zase ty zuby=)))
"Výborně, zvládl si to! Jde vidět, že budeš velice mocný kouzelník….Tak teď to přemístění. Stačí myslet na oheň- to už jsi zvládl a přitom myslet na to, že se chceš dostat tam, kam se chceš dostat. To je vše."
"Vypadá to docela snadně, tak uvidíme. - Jo, jen doufám, že se nepřemístím někam úplně do prčic. - Ale no tak, zkrotili jsme oheň, brácho. Přece zvládneme i nějaké primitivní přemisťování. - Jo, zase máš pravdu. - Aby ne."
Harry zase zavřel oči pro lepší soustředění a zamyslel se na oheň. Teď už to šlo docela snadno. Oheň poznal, kdo je pán a nebránil se.
Nyní se Harry začal soustředit na Vstupní síň, kde ho ráno všichni přivítali.
Zjevila se mu před očima i s těmi nejmenšími detaily.
Přál si být tam. Usilovně se snažil přinutit oheň, aby ho tam dostal.
Alcippe si všiml jeho usilovného soustředění. Náhle kolem mladého muže začali poletovat plamínky.
Podivil se tomu.
Ani Godric nedokázal hned na poprvé rozdmýchat takové plamínky. Ve skutečnosti se mu takové efekty dařily až po několika letech vylepšování svého přemisťování.
Věděl, že se brzy přemístí a tak se ho pevně chytil. Přece nebude ty schody šlapat zpět dolů=)).
Harry cítil, jak se ho někdo pevně chytil.
Nevšímal si toho.
Najednou cítil, jak se oheň kolem něho rozehřál a na chvíli mu i v zavřených očích zastínil pohled.
Teplo najednou vystřídala zima.
Zima přesně taková jako ve Vstupní síni.
Mírný větříček k tomu.
Otevřel oči a opravdu.
Stál ve Vstupní síni s Alcippem po boku.
Podařilo se.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leonyda Leonyda | Web | 4. října 2007 v 14:03 | Reagovat

Moc pěkná kapitolka :-)

2 Blazz Blazz | 6. září 2008 v 20:05 | Reagovat

Jojo

3 Vida Vida | 13. července 2009 v 13:24 | Reagovat

chybyyyyy

4 erg erg | 21. ledna 2011 v 14:38 | Reagovat

tohle má bej originál :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama