Leden 2007

Kapitola 3.- Jen devět z deseti má...

6. ledna 2007 v 12:28 | fion |  Tajemství černého úplňku
Lucas nevěděl, co má dělat.
Do této chvíle byl klidný, jelikož ještě nebylo jisté, že se útok odehraje. Nyní, když viděl a hlavně slyšel, že divá krvelačná zvířata opravdu útočí, si nebyl vůbec jist, zda dokáže utéct, jak slíbil otci. Od malička se učil, že každému nebezpečí se má natočit čelem, a ne otočit se a utíkat.

Kapitola 2.- Oslava

6. ledna 2007 v 12:26 | fion |  Tajemství černého úplňku
Začalo se stmívat.
Na jediném náměstí ve vesničce Auromons se pomalu začali scházet všichni obyvatelé.
Jako první dorazili už odpoledne stařešinové a druidové se svými dalekohledy, kterými chtěli pozorovat oblohu. Na to ale bylo potřeba těch nejlepších míst, která si pojistili právě svým brzkým příchodem.
Poté na náměstí dorazil i zbytek vesničky.

Kapitola 1.- Seznámení a úvod

6. ledna 2007 v 12:24 | fion |  Tajemství černého úplňku
Rozhodla jsem se, že přidám novou povídečku.
Tentokrát neočekávejte téma HP, ale bude to normální fantasy.
Hlavním hrdinou bude patnáctiletý chlapec jménem Lucas, kterého budou na cestách plných dobrodružství doprovázet jeho kamarádi Eridus, Korin a Delphine.
Thoros, měsíc vycházející jen jednou do roka právě vyšel na oblohu.
Na obloze již vesele svítil druhý měsíc, Mizar, který vycházel na oblohu každou noc. Jen jednou za několik staletí se stalo, že se neobjevil ani on.
Právě dnes ale nadešel den, který v historii této země ještě nikdy nenastal.
Právě dnes má na oblohu vyjít Thoros, zatímco Mizar zůstane za pár okamžiků skryt před zraky všech, kteří se ho jistě budou snažit na obloze najít.
Ve vesničce Auromons, která se jmenovala stejně jako hory ve kterých leží, se probouzela k životu.
Všichni jeho obyvatelé se začali trousit ven na malé náměstíčko, kde se měli v tento vyjímečný den sejít a společně, jako velká rodina, pozorovat ten velký zázrak.
Podobně jako ostatní vyšel z domečku na kraji vesničky Lucas.
Byl to patnáctiletý chlapec, který se v této vesničce narodil. Nedlouho poté mu však zemřela matka. Jeho otec, velký válečník a také velmi moudrý muž, po této události téměř ztratil chuť do života.
Při životě ho držela akorát představa, že jeho syn jednou vyroste ve válečníka, moudřejšího a silnějšího než kdokoli před ním.
Lucas tedy vyklouznul před domek jenom v kalhotách a ponořil ruce do ledové vody. Potom se celý pečlivě umyl.
Z jeho blonďatých až skoro bílých vlasů mu odkapávala voda na polonahé vypracované tělo.
Modré oči se upnuli do dálky, jestli náhodou neuvidí své nejlepší přátelé.
Nikde nikoho nezahlédl, takže si domyslel, že i jeho kamarádi ještě vykonávají ranní hygienu. Otočil se tedy a zašel zpět do domu.
Jeho otec seděl na židli u stolu a sledoval svého syna pronikavým pohledem.
Lucas si toho samozřejmě všiml a proto se zeptal: "Děje se něco, otče? Jestli se něco stalo, tak tě ujišťuji, že já v tom prsty nemám," podíval se na něj zvědavým pohledem a v duchu vzpomínal, co v posledních dnech s kamarády provedl.
Ve vesnici byli známí jako "Zlatá čtyřka", protože jeden bez druhého neudělali ani krok a bezvadně se ve všem doplňovali.
"Jen jsem přemýšlel, jak moc jsi vyrostl. Jsem na tebe opravdu moc pyšný."
"To ale není vše, co jsi mi chtěl říct, že? Děje se snad něco?"
"No, vlastně ano. Dostali jsme hlášku od východních strážců, že přes průsmyk proniklo velké množství netvorů. Jsou mezi nimi Kerberové, Orthové a také nějací obři. Už jsme to nahlásili u vůdce vesnice, ale on si nehodlá nechat zkazit tuto událost nějakými příšerami. Já a několik mých přátel si ale myslíme, že zaútočí právě v dnes. Teď ti něco rozkážu a nechci slyšet žádné ne. Uděláš přesně to, co řeknu, je ti to jasné?"
"Jistě," Lucas byl překvapen vážností situace. Jindy by vůdce ani nezaváhal a dal by vesnici hlídat mnoha strážci, ale nyní ho asi zaslepila vidina slavnosti.
Bylo vidět, že se Lucasovu otci, Adrienovi, velice ulevilo: "Dobrá, sem velmi rád, že mám tak poslušného syna. Ještě než půjdeš na slavnost oběhneš všechny obyvatelé vesnice a sdělíš jim tuto správu. Jestli budou rozumní, zabalí si všechny věci a připraví si koně na rychlý útěk. Jestli ne, tak tu nejspíše zahynou, tedy jestli je můj předpoklad správný a nestvůry zaútočí ještě dnes. Až všechny uvědomíš, sbalíš si věci sám, jasné?"
"Jistě, ale co ty? Mám ti je taky sbalit?"
"Ne, já tu ,Lucasi, zůstanu a budu bránit váš ústup. A nepokoušej se mě přemluvit," usmál se něžně na syna, který se chystal velmi hlasitě protestovat.
Lucas sklopil pohled a chystal se odejít splnit svůj úkol. Mezi dveřmi se ještě otočil a zašeptal směrem k otci: "Budu doufat, že se strážci spletli, ale kdyby se něco stalo, chci ti říct, že tě mám moc rád a nikdy tomu nebylo jinak."
Adrien se hrdě podíval na syna mizejícího mezi dveřmi a potichoučku zašeptal: "Však já tě mám taky rád, synu, ani nevíš jak moc."
Vstal a chystal se udělat tutéž ranní očistu, jako jeho syn.
Lucas mezitím oběhl celou vesničku. Vážně ho brali akorát rodiny jeho přátel, protože znaly ten vážný výraz, který se na chlapcově tváři objevil málokdy. Ostatní to brali jako žert, kterými byla Zlatá čtyřka po vesnici velice známá. I na přemlouvání, že se o výmysl opravdu nejedná, se jen hloupě smáli. Většina obyvatel ho nebrala vážně, a tak zaběhl i za vůdcem, aby to vesnici vysvětlil on, ale ten se mu jen sprostě vysmál do obličeje, že je stejný blázen jako jeho otec.
Mladík se tedy smutně vrátil domů a začal si balit. Otec se nejspíše ještě myl.
Když měl konečně zabaleno, šel ještě osedlat svého koně.
Hřebec se jmenoval Asterion, zkráceně As. Byl to nádherný, obrovský kůň černější než sama noc až na hřívu a ocas, které měla barvu stejnou jako Lukasovy vlasy.
Asterion se narodil ve stejný den, dokonce i ve stejnou hodinu jako Lucas.
Nejen oni dva si však byli řízením osudu souzeni. V rohu stáje polehával nádherný šedý vlk Atair, který měl, stejně jako ohromný orel Ascella sedící na sedle, stejný datum narození. Na žádném z nich ale nebyla vidět ani známka po stáří, jako by všichni stárli stejně rychle jako Lucas.
Lucas vešel do stáje a hned uslyšel vítání svých zvířecích přátel- zařehtání, zakňučení a zapískání.
Pomalu přešel k boxu a otevřel ho. O svého koně se musel starat naprosto sám, protože se ho všichni ostatní báli. Není divu, vždyť Asterion je větší a mohutnější než všichni ostatní koně a navíc k sobě nikoho jiného ani nepustí. Je to už dávno, co se ho pokoušel dotknout mladík, který prohrál sázku. Dalo by se říci, že se ho dotknul, i když to byla jen kopyta kopající ve vzduchu. Od té doby se o to nikdo nepokoušel. Navíc byl ten obrovský kůň většinou ve společnosti vzácného velkého šedého vlka a zástupce téměř vyhynulého druhu orla.
Lucas na ně začal mluvit uklidňujícím hlasem a vše jim vysvětlil. Vždy, když mu pohled opětovali, si byl jist, že mu rozumí. V jejich očích se zračila ohromná moudrost.
Když už byl Asterion osedlaný, Lucas je ještě upozornil, aby byli kdykoli připravení prchnout.
Vyrazil zpět do domu.
Mezi dveřmi ještě zachytil otcův hrdý a něžný úsměv.
"Jsi jako tvá matka. Ta taky mluvila ke zvířatům. Vím, že jsem to už říkal, ale jsem na tebe opravdu pyšný."
Potom vstal a k synově údivu jej pevně objal.
Lucas mu objetí opětovat a usmál se nad tím. Měl svého otce tak rád, že by byl schopen ho takhle v náručí držet klidně až do večera.
Adrien objetí přerušil a ještě Lucasovi vylíčil poslední podrobnosti: "Lucasi, jestli se to stane, tak se neohlížej a okamžitě odsud odjeď! Nechci, aby poslední zástupce našeho starého rodu byl zbytečně zabit, kdyby nemusel," poznamenal ironicky. Lucasův rod patřil mezi ty nejstarší, co se v království ještě nacházejí. Rod Procyonů. Téměř všichni jeho členové už byli vybiti, protože patřili mezi velmi mocné kouzelníky (na straně dobra samozřejmě, vybíjeli je mocnosti zla, které jsou teď všude). Proto se Adrien rozhodl přestěhovat se do malé vesničky, kde málokoho napadne, že by měli patřit do šlechtické špičky.
"Najdeš všechny, komu se podařilo uprchnout a pojedeš do Sétusu. Pamatuješ si na něj? Byli jsme tam jednou u mého přítele Cosma."
Město Sétus se nacházelo mnoho dní cesty na východ. Bylo proslavené hlavně Dračí arénou ale také výbornými klobáskami=)).
"Jistě, že si na to pamatuji, vždyť mě tam skoro sežral drak," odpověděl s úsměvem i přes vážnost situace.
"Dobrá, Cosmo se mi zavázal, že mi v případě nutnosti vždy pomůže. Dones mu tedy tento dopis, všechno se tam vysvětluje. Hlavně ho neztrať, jsou tam ještě další důležité informace."
Lucas vážně přikývl, vzal si dopis a zastrčil si ho za tuniku.
"Tak a teď už pojďme na tu slavnou oslavu," povzdychl Adrien, a když procházeli dveřmi vzal syna kolem ramen.

Kapitola 19.- Seznámení

1. ledna 2007 v 15:28 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Draco překvapením otevřel pusu.
Před ním se začal rýsovat nádherný mnohopatrový hrad s mnoha věžičkami a hláskami, které by mu mohly i Bradavice závidět.
Nejpodivnější na tom ale bylo, že Draco už ten hrad viděl.
Tehdy ve snu, když běžel kolem jako šedý vlk.

Kapitola 18.- setkání

1. ledna 2007 v 15:28 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Draco si musel protřít oči.
Přímo před ním uprostřed děsivé armády hrůzných kříženců postával jeho hlavní bradavický sok.
Stál tam ten, jemuž v prvním ročníku nabízel přátelství a který ho odmítl.
Stál tam ten, kterému přátelství tak záviděl.

Kapitola 17.- Porada řádu a odhalení

1. ledna 2007 v 15:27 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Celý Fénixův řád ještě chvíli koukal do prázdna, ze kterého se před chvílí přemístil ten tajemný kouzelník, který toho o nich tolik ví.
"A-ale jak???" došla konečně Brumbálovi ta tajemná věta, na kterou se měl zeptat už před pěti minutami.

Kapitola 16.- Boj a rozhovor

1. ledna 2007 v 15:26 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Smrtijedi se snažili držet ve skupinkách po třech, aby si vzájemně mohli krýt záda.
Členové řádu, protože jich bylo viditelně méně než Smrtijedů, bojovali samostatně a mohli se spoléhat tedy jen na sebe.
Boj už zuřil asi pět minut, když to začalo vypadat, že příslušníků řádů ubývá, zatímco Smrtijedi se zatím jakž takž drželi.

Kapitola 15.- Plánování a boj

1. ledna 2007 v 15:23 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
…Rangi, král Falfeliů (sokol+kočka), povstal. Tento druh patřil mezi nejlepší špehy, protože byli malí, uměli létat a měli výborný zrak.
"Dozvěděli jsme se, že se chystá útok temných tvorů a služebníků zla na jednu malou vesnici na druhé straně Británie. Vesnice je čistě mudlovská a všichni její obyvatelé mají být do jednoho povražděni. Útok má být dnes večer."

Kapitola 14.- Meč a podivnost

1. ledna 2007 v 15:22 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Stanuli přímo před místy, v kterých při minulé poradě seděli.
V síni byl doteď ruch, ale jakmile se kousek od míst těch, na které čekali objevily plameny, ruch ihned utichl.
Pohledy všech přítomných byly mírně překvapené.

Kapitola 13.- Domov aneb pečlivý průzkum

1. ledna 2007 v 15:22 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Od teďka se bude v povídce objevovat pojmenování pro Harryho jako Lord Falco nebo jenom Falco. Později se ale objeví zase Harry.=))
V této kapitolce se vlastně ani nic tak důležitého neděje, ale v příštích by už mohla být nějaká ta akce.
Doufám, že se vám bude kapča líbit a náležitě mi jí okomentujete.

Kapitola 12.- Schůze a Lord Falco

1. ledna 2007 v 15:21 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Harry se nervózně ošil.
S Alcippem po boku vešel do obrovské místnosti, přeplněné prazvláštními stvořeními.
Tu se na něj koukala tulení hlava s kojotím tělem, tam zase ptakopysk se sloními kli.
Harry měl dokonce dojem, že někde vzadu zahlédl i rysa s netopýříma křídlama.
Už se ale mezi nimi cítil o mnoho lépe než včera.

Kapitola 11.- Usměvavé ráno=))))

1. ledna 2007 v 15:20 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Tak tady máte další kapitolku. Doufám, že se vám bude líbit a chci vás poprosit o co nejvíce komentářů- klidně i kritik, ráda se přiučím.=))))
Běžel nočním lesem.
Nikdo ho sice nehonil, ale proč si nezaběhat jen tak pro radost.

Kapitola 10.- Oheň

1. ledna 2007 v 15:19 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Letěl.
Míhal se nad špičkami jehličnatých stromů.
Výborným sluchem slyšel každého zpívajícího ptáčka, každého zajíce schovaného v křoví, by dokonce i veverku chroupající svou snídani.
Nejen sluch, ale i zrak a čich byly na dokonalé úrovni.

Kapitola 9.- Přivítání

1. ledna 2007 v 15:18 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
… ze vstupní brány vyšlo hrdým krokem zvláštní stvoření.
Vypadalo jako kříženec koně se tygrem.
Velké koňské tělo pokryté černo zlatými pruhy se vlnilo v rytmu lehkého větříku. Zvířeti se na bocích rýsovaly pevné svaly, které hráli podivnou hru při kroku zvířete.

Kapitola 8.- Konečně, domove!

1. ledna 2007 v 15:18 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
<<<<<<<<<<
O dva kilometry východněji.
Draco téměř ležel na koštěti, jak se snažil zahřát. Kdyby koště bylo na motorový pohon, možná by se mu to i podařilo, ale takto se mohl opravdu jenom snažit.
Jediné jeho přání bylo, aby už tam konečně zahlédl ten dům na kraji útesu, na který se byl v den patnáctých narozenin podívat s otcem.

Kapitola 7.- Skutečný domov

1. ledna 2007 v 15:17 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Nad vesničkou Whitemoon byla už dávno tma.
Byla to maličká vesnička nebo spíše jenom shluk asi patnácti malých útulných domečků. Kolem dokola vesničky byly jen lesy. Nejbližší městečko by jste hledali přibližně pětatřicet kilometrů jižněji.

Kapitola 6.- Dvojnásobné sbohem

1. ledna 2007 v 15:16 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Konečně nastal večer.
Už dva dny se Harry třásl vzrušením při pomyšlení, na co se nyní chystá.
Útěk.

Kapitola 5.- Sen

1. ledna 2007 v 15:13 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Právě odbíjela půlnoc.
Tato půlnoc signalizovala nejen příchod dalšího dne, ale i příchod naděje pro celý svět.
Ta naděje se právě teď jemně sápala na Harryho Pottera, o této půlnoci již šestnáctiletého chlapce.

Kapitola 4.- Den ještě nekončí aneb překvapení

1. ledna 2007 v 15:10 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Kniha se pomalu snesla na zem. Rudozlatý opar pomalu mizel až nakonec zmizel docela.
Harry se už dostatečně vzpamatoval a upaloval pro knihu, protože, kdyby se tu objevil někdo od Dursleyů a uviděl uprostřed pokoje na zemi tu zvláštní knihu, myslel by si, že zkouší čarovat. Navíc ještě nevěděl, jestli necítili i oni tu zvláštní auru z knihy.

Kapitola 3.- Z pohledu Lupuse

1. ledna 2007 v 15:09 | fion |  Harry Potter a dědictví moci
Zatímco Harry ještě nějakou chvíli tupě civěl na knihu, na druhém konci Anglie v luxusní vile seděl stejně starý chlapec a přemýšlel.
Přemýšlel o rodině a o tom, co pro něj vlastně znamená.